Hukvaldská obora.

Autor textů Mgr. et Mgr. Petr Juřák

Pro mnoho druhů zvěře. Zvěř, která zde byla ulovena, byla dodávána na zasedání manských sněmů v Kroměříži, zasílána na slavnosti vánočních svátků či k Velikonocům. Zvěřina byla také posílána významným osobám, dodávána k slavnostní tabuli při příležitostných
návštěvách vzácných hostů, jako byl např. v roce 1583 papežský legát. Loveni byli tetřevi, koroptve, jeřábci a další pernatá zvěř, dále pak zajíci, srny, výjimečně také jelení zvěř a divoká prasata.

Na hukvaldském panství nebyla ale provozována jen myslivost, od roku 1567 zde máme doložen cílený chov zvěře v rámci nově vzniklé obory. Ta byla založena olomouckým biskupem Vilémem Prusinovským z Víckova a existuje dodnes.

Hlavní oborní zvěří byla od počátku jelení a daňčí zvěř. Zvěř byla do obory získávána jak z vlastních statků, tak většinou darem z blízkých či vzdálených polesí a obor.

Obora měla být od počátku zušlechťována a upravována podle určitých představ. Zatímco na některých místech měly být vytvářeny otevřené plochy vykácením porostů, kde bylo možno zvěř pozorovat i z dálky, jinde měly být naopak vysázeny lesní stromy a křoviny, kde zvěř mohla hledat přirozený úkryt před slunečním žárem.

Původně se obora nacházela v podhradí hradu Hukvaldy a táhla se pak údolím řeky Ondřejnice. Teprve kardinál Schrattenbach vybudoval z hospodářských důvodů (kolem roku 1730) 200 ha oboru kolem tehdy nezalesněného kopce hradu. Po celé toto období se v oboře chovala hlavně zvěř daňčí, kterou doplňovala v různých obdobích zvěř jelení (jelen evropský i sika), od konce 18. století mufloní a snad i černá.

Během druhé světové války došlo ke značnému poškození oborního plotu a úniku zvěře do okolních lesů, přičemž obora byla ponechána svému osudu. Teprve v roce 1960 tehdejší správce Lesního závodu Frenštát pod Radhoštěm započal s obnovou hukvaldské obory. V té době se nacházelo v oboře šedesát kusů zvěře daňčí a šest kusů mladé mufloní zvěře.

V letech 1971 – 1974 došlo k rozšíření obory na dnešních 457 ha, zejména připlocením vedlejšího kopce Kazničova. S rozšířením obory byly také stanoveny cílové stavy zvěře daňčí na 140 kusů a mufloní zvěře na 120 kusů.